Ota Pavel

Ota Pavel

• Ota Pavel se narodil 2. července 1930 v Praze. Za války pobýval s rodiči na Kladensku, kde začal pracovat jako havíř. Po válce navštěvoval obchodní a jazykovou školu a po absolvování střední školy nastoupil v roce 1949 na místo sportovního redaktora v Československém rozhlase, kde působil až do roku 1956. Jako sportovní a literární redaktor pracoval i v časopisech Stadion a Československý sport. Zemřel v necelých třiačtyřiceti letech, 31. března 1973.

Nejdůležitější díla:

• Dukla mezi mrakodrapy (1964)
• Plná bedna šampaňského (1967)
• Pohár od Pánaboha (1971)
• Smrt krásných srnců (1971)
• Syn celerového krále (1972)
• Pohádka o Raškovi (1974)
• Jak jsem potkal ryby ( 1974)

Ukázka z knihy Věry Pavlové, Vzpomínky na Otu Pavla, str.121,123

• Zbláznil jsem se na zimní olympiádě v Innsbrucku. Zatáhl se mi mozek, jako kdyby přišla mlha
  z Alp. Potkal jsem tam jednoho pána a pro mě to byl čert se vším všudy, měl kopyta, chlupy a rohy a staleté vykotlané zuby. Šel jsem pak zapálit do hor nad Innsbruck selské stavení. Přál jsem si, aby se rozsvítilo veliké světlo a zahnalo mlhu. Když jsem vyváděl krávy a hřebce z chléva, aby neuhořeli, dorazila rakouská policie. Dali mi želízka a vedli mě do údolí. Nadával jsem jim, strhl jsem si boty a šel jsem sněhem bos jako Kristus, kterého vedou na kříž. Poslali mě přes Dvořiště pražským lékařům. .....
  ....Nejhorší je, když vás pomocí prášků dostanou do stavu, ve kterém si uvědomíte, že jste blázen. Oči se potáhnou smutkem a vy už víte, že nejste Kristus, ale ubožák, kterému chybí zdravý mozek, co dělá člověka člověkem....
  ....Konečně jsem došel k tomu pravému slovu: svoboda. Rybařina je především svoboda.
  Jít celé kilometry za pstruhy, pít vodu ze studánek, být sám a svobodný aspoň na hodinu,
  na dny, anebo dokonce na týdny a měsíce. Svobodný od televize, novin, rádia a civilizace. Chtěl jsem se stokrát zabít, když už jsem nemohl dál, ale nikdy jsem to neudělal. Snad jsem
  v podvědomí toužil ještě jedinkrát políbit na rty řeku a chytat stříbrné ryby. To rybařina mě naučila trpělivosti a vzpomínky mi pomáhaly žít.

Pamětní síň Oty Pavla

• V hostinci U Rozvědčíka se Leo Popper seznámil s Karlem Proškem, převozníkem z Luhu u Brá-
  nova. Po dvou letech se od Rozvědčíka přestěhovali na Branovský přívoz, do chalupy převoz-
  níka Karla Proška. Postupem času přívoz chátral až roku 1986 začala parta nadšenců s rekon-
  strukcí budovy a realizací pamětní síně. Začali výměnou střechy, stropů, oken, dveří, podlah a příček, nakonec nahodili a nabílili celou budovu. Tato první etapa byla dokončena v roce 1988, u příležitosti 15. výročí úmrtí Oty Pavla. Pamětní síň je plná známých i nezveřejněných fotografií, textů a předmětů.
  Pamětní síň a přívoz fungují po dobu prázdnin, denně od 9.00 hod do 19.00 hod. Vstupné
  i "převozné" je dobrovolné. A když půjdete Luhem do Branova, najdete zde na místní sokolov-
  ně pamětní desku, kterou vytvořil akad. sochař Jiří Prádler.
  Deska sem byla umístěna v roce 1974 a je na ní prostý nápis:
  
  "Tento kraj miloval, v něm pobýval a o něm psal Ota Pavel, sportovní novinář a spiso-
  vatel."